Taijiquan je součástí jednoho systému (spolu s akupunkturou, Qigong a dalšími metodami tradiční čínské medicíny ), jehož základem je taoistická filosofie. Principem taoismu je vzájemné působení dvou polárních sil yin a yang, dvou vzájemně se doplňujících protikladů, které vytváří jeden harmonický celek znázorněný monádou. Dynamické napětí mezi nimi řídí podle taoistů vesmír v přirozeném plynutí událostí. Zmíněný princip využívá také Taiji.

Toto dnes velmi rozšířené bojové umění je považováno za jedno z nejstarších a na svém vrcholu nejúčinnějších systémů, které kdy v Číně vznikly. Patří k vnitřním stylům, což znamená, že používá jako prostředku namísto fyzické tvrdé síly sílu vnitřní,tj. řízenou Qi (čti čchi).

Původ stylu je jako u většiny bojových umění zahalen tajemstvím. Nejrozšířenější je legenda o taoistickém mnichovi Chang San Fengovi, který žil v horách Wutang. Pozoroval prý jednou souboj hada a bílého jeřába ( čápa ). Jejich pohyby a způsob boje daly pak základ novému stylu. Podle pravděpodobnější verze, ke které se přiklání i většina historiků, je základ Taiji přisuzován rodině Chen, konkrétně Chen Chang Xingovi ( přelom 18. a 19. stol. ). Položil základy stylu Chen, z něhož se postupem doby vyvinuly v současnosti nejrozšířenější styly:
Chen, Yang, Sun, Wuu a Wu.

Cvičí se jednak tzv. Taiji holých rukou, ale i Taiji se zbraněmi ( meč s úzkou čepelí, meč se širokou čepelí, kopí, hůl ). Jednotlivé techniky jsou seřazeny do kratších či delších sestav.

Jak by mělo cvičení vypadat?

Citace z klasických pojednání o principech cvičení:
„Pohyby jsou stejné, jako když plují mraky po nebi. Živé, svižné, s dobrou rovnováhou a zjevným klidem. Pohyb je neustálý, žádný sval v těle není nevyužitý ani strnulý. Dýchání je hluboké, břišní, pravidelné. Vitalita je spojena s jemností a energií.
Mysl je klidná ale ostražitá, pohyby musí být řízeny vědomím. Na kvalitu pohybů má vliv vysoký stupeň koncentrace. Pohyby jsou naprosto přesně koordinovány. Ačkoliv jsou pohyby jemné a pomalé, každá část těla je v určitém stálém pohybu.“

Proč právě Taiji?

Pro cvičení neexistuje žádná limitující věková hranice, cvičit mohou dokonce i lidé se zdravotním omezením a upevňovat tak svou fyzickou kondici. Nemocným pomáhá při uzdravování. Dokáže podstatně ovlivnit i psychickou kondici, o které dnes už víme, že je základem fyzického zdraví. Pravidelným cvičením se zvyšuje kapacita plic, je dokázán vliv dokonce na látkový metabolizmus, současný trénink mysli i těla je prospěšný pro stimulaci mozkové kůry, pomáhá při léčbě mentálních a nervových chorob, vysoký stupeň koncentrace trénuje centrální nervovou soustavu. Rovněž jsou zajímavé studie o vlivu na oddálení stárnutí, pokles hladiny cholesterolu, léčbu arteriosklerózy atd.

Jako při každém energetickém cvičení přichází efekt pomalu, ale s o to většími účinky na váš celkový zdravotní stav. Pravidelné cvičení Taijiquan vám přinese celkové uklidnění, optimální harmonii ducha a těla !

(použité materiály : brožura k videokazetám Kung fu není jenom boj I., II., III. od MT FIT SPORTt-TEMPLE 1992, Fighter‘s magazin, knihy Dr. Yang Jwing-ming: Tchaj-ťi-čchüan I.,II. BUDO 1998, sborník Ve světě taoismu AVATAR 1992)

Chen Zi-qiang se narodil před 30 lety ve vesnici Chenjiagou, v provincii Henan. Je nejstarším synem Chen Xiao-xinga a synovcem Chen Xiao-wanga. Je také pravnukem legendárního mistra Chen Fa-ke. Chen Zi-qiang se zúčastnil mnoha soutěží po celé Číně a vyhrál mnoho zlatých medailí v každé kategorii (sestavy beze zbraní, se zbraněmi i Tui Shou). V současnosti na těchto soutěžích dělá rozhodčího.

Ve vesnici Chenjiagou je Chen Zi-qiang, spolu se svým bratrancem Chen Bingem, nejuznávanějším epertem v taiji (tai chi, tchaj-ťi) a bojových schopnostech hned po Chen Xiao-xingovi (který je hlavou veškerého tréninku ve vesnici). Chen Zi-qiang je tak znám svou neúprosností v bojovém ringu, že každý v Chenjiagou i v okolí se obává s ním "zkřížit ruce".

Když se ho zeptáte na tuto jeho pověst a na pravdivost historek o tom, jak zranil mnoho protivníků při soutěžích, odpoví: "Chápejte, v Číně a speciálně v Henanu, kde se taiji zrodilo a kde je blízko do Shaolinského kláštera, cvičíme bojová umění mnohem drsněji než jinde. Své bojové schopnosti bereme velmi vážně. Není nezvyklé po utkání v boji skončit se zlomenou rukou, zápěstím nebo žebrem. Zde je to prostě součást tréninku." Mimo ring se Chen Zi-qiang chová slušně jako kočičí miláček, ale když s ním "zkřížíte ruce", promění se v tygra. Jeho rodina o něm říká: "Když bojujete s Zi-qiangem, tak on zná jen jednu rychlost – plný plyn."

Chen Zi-qiang při Tui Shou se studenty v Chenjiagou Stejně jako v Šaolinském klášteře mají i studenti v Chenjiagou jen velmi málo volných dní bez tréninku, bez ohledu na to jestli sněží nebo peče slunce. Trénink kung-fu probíhá neustále. Cvičení začíná za úsvitu pětikilometrovým během, poté třicet až šedesát minut meditace v postoji a poté dvě hodiny souvislého cvičení forem, což znamená deset opakování dlouhé formy bez přestávky. Toto vše se cvičí před snídaní. Po snídani se děti rozdělí do skupin podle toho, kde jsou ve svém tréninku a jsou vedeny individuálně učiteli. Po zbytek dne budou studenti cvičit bojové dovednosti, se zbraněmi, vytrvalostní drily, či trénink se zátěží. Prostě cokoliv co jejich učitelé pro ně vymyslí. Trénink končí při západu slunce.

Chen Zi-qiang si přidává tři hodiny tréninku za tmy před úsvitem, dříve než kdokoliv z pravidelných studentů opustí svoji postel. "Přál bych si, abych nemusel tolik učit a mohl jen cvičit. Cvičení je pro mne velmi zajímavé. Je toho tolik, co se dá ve formách objevit - tolik energie a síly. Ale díky tomu, že se škola tak rychle rozrůstá a je zde tolik práce, otec potřebuje pomoc každého z nás."

Před několika lety nabídli Chen Zi-qiangovi možnost studijního stipendia na jedné z velkých univerzit v Henanské provincii s pozicí hlavního trenéra, a on byl za tuto možnost velice vděčen. Naneštěstí jeho otec jej povolal zpět do vesnice před tím, než stihl univerzitu dokončit. Rodinná škola se tak početně rozrůstala, že potřebovala kompletní rekonstrukci, a to vyžadovalo spolupráci všech členů rodiny při učení žáků a dohlížení na stavbu nové školy. Chen Zi-qiangův přístup k práci je pověstný v celé vsi. Říká se, že pracuje dvakrát tvrději než kdokoliv jiný ve vesnici a může pracovat po celý den a nikdy nesníží tempo. V celé vesnici také není nikdo silnější nebo s pevnějším tělem než Chen Zi-qiang.

Když se Chen Zi-qiang připravoval na soutěže v tui shou, všichni studenti a trenéři ve škole se museli postavit do řady a jeden po druhém na něj útočit. Obvykle po několika sekundách se ozval hlasitý zvuk dopadu a útočník se odplazil pryč a další protivník zaútočil. Tak to mohlo probíhat po celé hodiny non-stop, dokud každý nezaútočil na Chena alespoň třicetkrát. Mezi jednotlivými zápasy nebyly přestávky a trénink mohl probíhat celé dny, a třeba po týdny. Nikdo se nikdy ani nepřiblížil šanci srazit Chen Zi-qianga k zemi.

Chen Xiao-wang demonstruje některé principy Chen Taijiquan
se svým synovcem Chen Zi-qiangem Když se na jeho cvičení podíváme dnes, tak je docela překvapivé jeho tvrzení, že jako dítě byl v tréninku docela líný. "Můj otec mne začal učit, když mi byly 3 roky. Prvních několik let jsem dělal pouze meditaci v postoji. Stával jsem každý den v každé pozici 30 minut, a je vám jasné, že mne to nebavilo. Ale toto vás učí něco pro život, totiž že můžete vydržet cokoliv, když musíte, a to je pro úspěch v Číně nezbytné. Později mi byl inspirací v tréninku můj starší bratr Chen Bing."

Chen Bing je o čtyři roky starší než jeho bratranec Chen Zi-qiang a je celosvětově uznávaný pro své schopnosti. Také je čínským šampionem v Tai Ji Quan (tai chi chuan, tchaj-ťi-čchüan). Chen Xiao-xing jej vychovával od dětství, když jeho starší bratr odešel kvůli práci do jiné části Číny a tak dva bratranci spolu vyrůstali jako bratři. Ve skutečnosti o sobě navzájem přemýšlí mnohem víc jako o sourozencích než jen bratrancích. Chen Zi-qiang říká: "Chodil jsem za Chen Bingem všude, když jsem dítě. Chen Bing miloval cvičení a mohl cvičit neustále. Tehdy nebyla žádná škola, tak jsme mohli spolu cvičit v polích. Cvičili jsme celé dny a každý den.

Když se zeptáte, co považuje za nejdůležitější při dosahování zručnosti v Tai Ji Quan, Chen Zi-qiang říká: „Myslím, že nejvýznamnější je ovládnutí mechaniky těla v pohybech Tai Ji Quan. Každý pohyb má různé kvality a rozdílné energie. Velmi často je při Tui Shou energie cvičenců rozptýlená. A pokud k tomu dojde, tak je velice snadné je shodit k zemi. Větší porozumění principům Tai Ji Quan, a cvičení, je nezbytné k pozvednutí osobní zručnosti na úroveň, kde Tai Ji Quan může být úspěšně použito jako bojové umění.“

Na dotaz, co myslí tím, že je energie cvičenců rozptýlená a jak to napravit, odpovídá: „Když cvičíte Tui Shou, snažíte se protivníka vykořenit. Poté je snadné jej shodit k zemi. Začátečníci ale obvykle nedokáží udržet dobré zakořenění. Trochu s nimi pohnete a jejich energie je jako vařené nudle – příliš měkká, bez síly k odražení přicházející síly. Nepovařené nudle jsou tuhé a mohou snadno stát na podložce a vzdorovat přímé síle. Ale když na ně použijete horizontální sílu, potom jsou příliš křehké a lámou se. K vykořenění protivníka potřebujeme rozdělit jeho energii a donutit jej jít do dvou směrů.“

„Například můžete zablokovat nebo zachytit protivníkovo koleno svým. Poté udeříte do horní poloviny jeho těla pažemi nebo ramenem a strčíte jej do opačného směru. Jeho koleno je sevřeno v pasti mezi vaším kolenem a zemí, což jej přibije k zemi. Takže jedinou cestou k úniku je pro něj uhnout horní částí těla pryč od tlaku, který vyvíjíte na jeho spodní část. Ale nemá kam jít, protože jeho spodek je přibit k zemi. V tomto okamžiku se jeho energie rozdělí do dvou protisměrů a to naruší jeho kořeny. Bez kořenů nemůže vyvinout sílu, aby vzdoroval vašemu útoku, jelikož jeho energie se štěpí a rozptyluje se do různých směrů. Když tělo pozná, že je poraženo a vnímá možnost zranění, tak reaguje instinktivně velkou silou směrem odkud přichází aktuální a nejkritičtější tlak. Takto můžete využít protivníkovu energii, a jen přidat trochu své ve směru, který jej dovede až na zem.“

Jinou technikou, kterou Chen Tai Ji Quan používá k útoku je použití Chin Na, neboli pák.

„Chin Na vyžaduje velmi rychlou a krátkou sílu. Pokud chcete zkroutit protivníkovo zápěstí dovnitř, potom jej ohnete proti předloktí a zkroutíte současně hřbet ruky a loket. To vytvoří extrémní tlak na vnější šlachy zápěstí, vlastně je to trhá od sebe.“

„Jinou jednoduchou Chin Na technikou je přesně obrácený směr. Pokud chcete prolomit protivníkův loket, musí být jeho paže napnutá. Takže znehybníte jeho paži a rameno tak, aby paže byla vytažená ven a potom zatlačíte zvenku na jeho loket směrem dovnitř. To propne paži až do bodu, kdy by následovalo prolomení a natahuje vazy v místě, kde se v lokti propojují svaly předloktí a bicepsu.“

„Tajemstvím, jak vyhrát jakýkoliv boj, je mít vždy tu nejvýhodnější pozici proti oponentovi. Potom technika pro své uplatnění vyžaduje velmi málo fyzické síly. Ale k tomu, abyste tu nejlepší pozici získali, musíte být velmi rychlí. Skutečná zručnost v Tai Ji Quan vyžaduje rozvoj rychlosti k získání nejlepší pozice, kde jste vy silní a váš oponent je naopak ve slabé pozici pro obranu nebo útok. Také často potřebujete k vítězství kombinace technik. Samostatná technika jen zřídka porazí protivníka. Takže potřebujete dosáhnout flexibility jak těla tak i mysli, abyste dokázali změnit kdykoliv útok. Například, když na vás protivník zaútočí úderem nebo zachycením, můžete jeho útok odvést dolů a lehce do strany. Pak, když jeho síla jde dolů a do strany, změníte techniku a provedete úder ramenem. Dřív než se jeho tělo dokáže přizpůsobit směru nové síly, musíte do něj udeřit v jakémkoliv jiném dalším směru tak rychle, aby se nedokázal přizpůsobit změnám směru ve vaší poslední síle. Existuje nekonečné množství kombinací změn směrů útoků v Tai Ji Quan a to je důvodem, proč je to tak efektivní bojové umění.“

Na dotaz, jak rozvíjet dovednosti v Tai Ji Quan, Chen Zi-qiang odpovídá: „Máme tři faktory, které jsou nezbytné pro efektivní využití technik Tai Ji Quan. Za prvé – musíte mít pevné zakořenění do země. Cvičenci Chen Tai Ji Quan cvičí v nízkých pozicích, což buduje silné svaly na nohou. Silné nohy vám umožní se pohybovat rychleji a tlačit silněji. Za druhé – potřebujete se uvolnit, především horní část těla. Když jste uvolnění, vaše Qi (energie) přirozeně poklesne do nohou a chodidel, což vám dá ony silné kořeny. Čím flexibilnější je vaše horní polovina těla, tím rychleji dokážete reagovat na jakoukoliv přicházející sílu. Třetím faktorem pro schopnost použít techniky je naučit se strategii Tai Ji Quan. Nejdůležitější strategií je – být vždy ve výhodnější pozici než protivník. Pokud ve vztahu k vám je protivník ve slabé pozici, potom není důležité jak silný je fyzicky, protože nemůže vyvinout proti vám mnoho síly. Ani nebude schopen snadno odrazit váš útok. Jako když si hrajete na honěnou - pořád se vás bude snažit chytit, ale vy budete mít stále náskok.“

Na dotaz, co je nezbytné k pozvednutí Tai Ji Quan na úroveň, kdy je použitelné jako bojové umění, přichází odpověď: „Potřebujete cvičit spoustu Tui Shou. To vás naučí, kde jsou vaše slabiny. Pravděpodobně vás tisíckrát srazí k zemi, ale v průběhu času se naučíte chyb vyvarovat. To je důležité. Taky potřebujete učitele, který vám vysvětlí, co děláte špatně, protože jinak se nikam nedostanete. Dobrý učitele vám objasní vaše chyby, kdežto špatný učitel vás prostě bude srážet k zemi, aby vám ukázal, o kolik je lepší než vy.“

„Většina začátečníků chce v Tui Shou prostě jen útočit, protože je to jednodušší a také to vyžaduje menší dovednosti. Vždy je mnohem těžší naučit se dokonale bránit. Ovšem v boji proti jinému člověku, zručnému v použití bojových umění, rozhoduje o vítězství právě schopnost ubránit se. Proto by se měli lidé více soustředit na zvládnutí schopnosti rozptýlit protivníkovu energii než na přemýšlení o útočení.“

Na dotaz, na co se soustředí při Tui Shou, odpovídá: „Absolutně zapomínám na sestavy. Jediné na co se soustředím - kde se nachází protivníkova energie. To mi napoví, kde bych se měl nacházet já, abych mohl kontrolovat situaci. Když přestanu mít pocit ohrožení protivníkovou energií, potom mi má pozice napoví, která aplikace bude nejefektivnější.“

A co si představit pod pojmem „zapomenout na sestavy“? „Každý pohyb v sestavě zahrnuje mnoho rozdílných technik. Potažení, žduchnutí, otáčení, odrážení, rozptýlení, páčení, zmáčknutí, údery a mnoho dalších. V Tui Shou se situace neustále mění, proto nikdy nemůžete použít pohyb přesně stejně, jako jej provádíte v sestavě. Vždyť neustále měníte pozici v závislosti na protivníkově energii.

„Sestava nás učí, jak rozvíjet energii, cvičíte ji pro zdraví. Tui Shou nás učí, jak použít energii pro boj. Sestava je podobná tomu, když se dítě učí jak žít. Tui Shou prověří, co jste s těmito znalostmi provedli, když jste dospěli. Pokud vztáhnete sestavu k životu, tak zvládnutí sestavy je dětská úroveň. Ovládnutí Tui Shou je bez formy, proto je to dospělácká záležitost. Dospělí se musí v životě vyrovnávat s mnoha různými a nečekanými změnami. Pokud nejste pružní, tak vás život zlomí. Pokud jste změkčilí, tak nedosáhnete úspěchu. Tai Ji Quan je o vyrovnávání Yin a Yang, takže když se na něj podíváte pořádně, je jako náš život.“

(Autor interview: Mark Wasson. Kung Fu Tai Chi Magazine, Nov/Dec 2006, str. 86 – 94
Překlad: Zdeněk Kurfürst, prosinec 2006)

.